Včera mi přišel balíček z Čech, byl rozbalený a půlka věcí byla pryč. Nějaký šotek!
Ještě že poklady v balíčku nechal a vzal si jen zubní pastu a gel. Kdyby zmizela i ta knížka, na kterou jsem se měsíc těšila, asi bych Dánsko srovnala se zemí.
Většinu času bývám kliďas, ale jsou věci, které jsou mi posvátné – jako třeba spravedlnost a férovost (k tomu se dostanu později)… a když se kvůli něčemu rozčílím, lítají hromy blesky. Doslova!
Nedávno jsem třískla rukou do stolu a zčista jasna zaburácel hrom!
V očích svého drahého jsem tím stoupla na úroveň bohyně. Zkázy :))
Moje maminka má taky dobrou náturu, ale na rozdíl ode mě ona umí své rozčarování z marnosti tohohle světa řešit daleko elegantněji – mlčky to přejde, nedá na sobě nic znát a potichu si snová svojí odplatu.
Takže zatímco já přemýšlela, jestli se mi opravdu chce celé dopoledne sedět na chodbě a čekat na pošťáka, abych ho vyzpovídala a při prvním náznaku zaváhání mu sťala hlavu – tak moje maminka mi v klidu na zprávu o vybrakovaném balíčku odepsala: „Příště do té tuby od pasty dam lepidlo.“ Mám se ještě co učit.
Můj drahý prohlásil, že to mohl být kdokoli a že se asi spravedlnosti nedovolám, a když jsem vzala telefon, že „to teda dovolám“ (v osm večer), urychleně se odklidil do závětří. Už ráno jsem mu totiž ohlásila PMS stupeň ohrožení 3 (tzn. napnutá jak struna).
Jenže když moje burácení ustalo, žádná sodoma gomora se nekonala.
Našel mě přikrytou až po uši ležet kde jinde než v posteli (v osm večer). Kdepak bohyně zkázy, … spíš růžový zklamaný pytlíček ve cvrknutým pyžamu („lásko, už nikdy prosím nedávej do pračky mé věci na 60 °C.“).
Vztek je pouze obranná reakce, když máme strach a cítíme se nejistě. Vztek to zakryje.
Je to reakce, kterou jsem si i já za celá ta léta plná obdobných zklamání nad lidskou náturou vybudovala. Jenže i já jsem součástí téhle nátury, a jestli mi tohle hnulo žlučí, …
MUSÍM SE SAMA SOBĚ PODÍVAT POD POKLIČKU!
Kde se ve skutečnosti zrodil můj chrabrý vnitřní bojovník za spravedlnost? Muž, kterého tolik miluju (toho v sobě i toho, co mám doma, samozřejmě)!
A tak jsem se jala promlouvat se svým vnitřním zlodějíčkem. A hle!
Na co jsem si nevzpomněla? :))
Když mi bylo asi deset, chodili jsme s klukama na školní ředkvičky. Byla to sranda. Vždycky jsme přelezli zídku a nacpali si břicha.
O pár týdnů později si nás spravedlnost našla – paní učitelka si mě zavolala. Já myslela, že dostanu další pochvalu za sběr bylin nebo tak něco :)) Ale když jsem přišla do třídy, kluci už tam stáli nalajnovaní v řadě! Celí ubrečení, kajícně a před celou třídou!
Už jsme nebyli cool rebelové, najednou jsme byli exemplární příklad školních vyvrhelů.
O tom, jak efektivní tohle řešení bylo z výchovného hlediska, radši mluvit nebudu…
Tam někde, v reakci na veřejné ponížení… se zrodilo mé „tohle už nikdy nechci zažít!“ a svého vnitřního zlodějíčka jsem uložila k ledu do podvědomí a nevědomě si zvolila „cestu dobra a boje za spravedlnost“. Ne všichni, co stáli v té lajně tehdy, měli to štěstí…
Někteří nevědomě zlodějskou roli přijali za svou a ta jim určila dráhu životem… alespoň potud, pokud vím.
V každém případě jsme se všichni stali obětí svých pocitů viny a studu a to determinovalo našich příštích pár let.
A v dospělosti je už jen na nás, rozklíčovat tyhle okamžiky a ta rozhodnutí buď podpořit vědomě, nebo je změnit – tahle volba nám vrátí zpět vnitřní svobodu.
Od té doby jsem se díky svému vnitřnímu bojovníkovi za spravedlnost toho naučila hodně o tom, co považuju za správné a jakým člověkem chci být… Zvláště když žijeme ve světě, kdy se vám klidně někdo vloupe domů, a zatímco spíte, probírá se vám ve skříni (jo, i tohle se mi stalo:)).
Ale! Správný čin je to, co je výsledkem vědomí – a ne, dětských traumat. Člověk může roky zachraňovat děti v Africe a pak zjistit, že vnitřně je úplně prázdný…
Jsou lidé, kteří se umí postavit za to, co považují za správné – a lidé, kteří jen utíkají sami před sebou.
Jenže dokud ten rozdíl nejsme připraveni vidět, tak rozeznat první od druhého je prakticky nemožné. O tom vím své…
Kdybychom svou genialitu občas používali i proti sobě a svým iluzím, byli bychom už dávno ti nejšťastnější lidi na světě a měli všechno, co chceme 🙂
MŮJ PRADĚD, LOUPEŽIVÝ RYTÍŘ
Můj prapra…děd byl prý loupeživý rytíř… a můj strejc… už jen loupeživý :)), takže krimi živly jsou součástí mých genů. Když to neakceptuju, budu vždycky vylekaná, kdykoli na ně náhodou narazím, že se prochází po vnějším světě, namísto aby byli zavření v mém temném vnitřním žaláři.
Ale určitě mám v genech i hrdiny, tím jsem si jistá :))
Jenže když se setká můj vnitřní bojovník s mým vnitřním kriminálníkem, tak je to tóčo! Ti dva se po dvaceti letech prostě už musí usmířit 🙂
Když žiju a jsem si vědomá sebe sama, svých vnitřních kriminálníků se bát nemusím, protože nade mnou nemají moc, neumí se nenápadně vploužit do mých myšlenek (nebo dokonce činů), aniž bych si toho všimla. A vnitřní hrdinové zas nemaj důvod se napařovat…
Svítím na všechny totiž baterkou svého vědomí a bez tmy nevědomí toho moc nezmůžou.
Když o nich vím, jsem tak nějak pokornější a ne tolik zatvrzelá… a věci dělám s větší rozvahou. Takže díky, moji malí kriminálníčkové a hrdinové!
Tu potupu tehdá kriminálníčkům odpouštím. Jsou to hold děcka dovádivý, co to zkouší. A bez jejich občasných prohřešků by nikdy nebylo té holky, kterou jsem.
A pošťákovi přeju zuby jako perličky! :))
KAŽDÝ KRIMINÁLNÍ ŽIVEL SE MŮŽE REKVALIFIKOVAT
Jen k tomu potřebuje tu správnou motivaci a vhodné vedení…
To je totiž nejdůležitější! I on se potřebuje cítit potřebný… jako my všichni. Stačí nahlédnout do podstaty a prvotního účelu. Hello darkness, my old friend… zloděj je původně někdo, kdo má rád věci zadarmo a bez práce.
Já taky miluju věci zdarma!
Ale nerada tím poškozuju někoho jiného. Takže jsem v naprogramování vnitřního kriminálníčka kdysi dávno smazala „na úkor někoho jiného“ – a hnedka z toho máme zcela novou postavičku vnitřního světa!
A tohle je něco, v čem je mi už dlouhá léta nápomocný – v získávání věcí zdarma!
Vnitřní krimi živel má totiž kvalitně nastavené čidlo na ty správné příležitosti, kde bez práce JSOU koláče :))
Tuhle to byla knížka v soutěži. Jindy letenky skoro za hubičku. Jenže to lidi nemaj rádi – život by přece měla být děsná dřina – a kdo si zahrává – na toho vždycky dojde!! Já jsem občas taky „ty lidi“ :))
Takže když ten život pak berete nevědomě takhle moc vážně, tak díkybohu musíte narazit na nějakého poštovního vykuka, co to neřeší, v klidu a bez ostychu rozcupuje váš balíček a vezme si, co se mu zachce…
Mimochodem včera jsem si z odpadků přinesla funkční šlehač, kuchyňského robota a DVD přehrávač. Dánové jsou v tomhle neskuteční. Když člověka chytne „nákupní horečka“, stačí se dojít podívat ke kontejnérům :))
Už jsem tam posbírala i pár vánočních dárků.
VNITŘNÍ SVĚT A NAŠEPTÁVAČI
Dopisuju poslední kapitolu (pravda, to jsem říkala i o té předposlední) e-booku o našeptávačích – vnitřních manipulátorech, takže se ani takovým synchronicitám nedivím.
Jestli rovněž stojíte o randíčko se svým vnitřním mafiánem či jiným pochybným živlem – takhle kniha je právě pro vás!
[su_button url=“https://www.liveinspirit.cz/ebook/“ background=“#78b713″ color=“#ffffff“ size=“8″ center=“yes“ radius=“0″ icon_color=“#ffffff“ text_shadow=“0px 0px 0px #000000″ rel=“lightbox“]CHCI TAKY TAKTO POZNAT SÁM SEBE [/su_button]