Jak se prakticky zbavit vědomí oběti v konkrétní situaci

Někdy jsme tak lapeni ve vlastní iluzi bezmoci, že jsme přesvědčeni, že za daných podmínek nevede z nežádoucí situace žádná cesta a pro nás ideální stav leží kdesi v dáli za obzorem, kam nemáme odvahu ani sílu dojít.

To je sice pravda, ale na každé cestě je půda pod nohama stejně pevná jako ta v cíli. Každá velká cesta totiž začíná prvním malým krokem a tisíc malých kroků nás může dovést na vrchol hory…

A v podstatě nezáleží na tom, jestli chcete obeplout svět nebo se naučit háčkovat.

Otázka zní, zda jste schopni pro svůj sen v dáli něco udělat, např. obětovat komfort své současné, byť nevyhovující jistoty, pohodlné nečinnosti.

Praktické cvičení – sepiš si tři současné ožehavé životní situace

Používám takové malé a jednoduché cvičení, aby se mé sny zakotvily do reality a přiblížily přítomnosti. 

1. sepíšu si aspoň tři životní situace, které mě v dané současnosti nejvíce pálí
2. pozoruji svůj odpor, strachy, nepřijetí a soustředím se na uklidnění, prodýchání
3. a pak k nim dopíšu jeden malý krok, který mohu za aktuálních podmínek a nastavení udělat ke zlepšení situace.

Hezky to popsal čtenář Michal: „Přijmi, že budeš sám a můžeš se jít seznamovat.„

Kam se chceš dostat – ne odkud chceš utéct

Druhý bod nepřeskakuj. Strach plodí pouze komplikace, hektičnost. Nemotivuje nás, KAM se chceme dostat, ale ODKUD chceme utéct. Pokud se vydáš napravovat situaci ve (velkém) odporu. Pokud nevíš, jak situaci přijmout (uvolnit se, netlačit), přijmi se, že to v tuhle chvíli (zatím) ještě nedokážeš. A vrať se ke cvičení za pár dní. 

Přijetí je stav, kdy cítíme vnitřní smíření s představou, že situace bude takto do konce našeho života – a my i takto můžeme být šťastní.

Celé cvičení vychází z vědomí, že energie může v určitých životních oblastech stagnovat a k jejímu rozhýbání stačí udělat něco drobného jinak, vyjít ze své komfortní zóny a zaběhlých stereotypů.

Když chvíli jdeš jinudy, zcela jistě dojdeš jinam než doposud.

Trpělivost! Nevzdávej se optimistického náhledu na věc, věř v sebe

Chvíli to může vypadat, že se nic neděje, ale v tobě už se to mění, a dříve či později se projeví ve formě příležitosti – a tady je už jen na tobě, jestli jí uvidíš a chopíš se jí (tedy jestli jsi opravdu ochoten přijmout změny ve svém životě). Hodně to záleží na tvé sebedůvěře. Věř si, že to dokážeš!

Soustřeď se jen na to, co ovlivnit dokážeš

Důležité je, aby tento malý krok vycházel z naší vlastní aktivity a hodnocení jeho úspěšnosti nebylo závislé na někom jiném. Např.  je velký rozdíl v pocitech, když si napíšeš jako krok „zvýší mi plat“ (zde jsem vůči okolnostem bezmocná) nebo „podám požadavek na zvýšení platu“, „udělám ty a ty kroky, abych dosáhla příští měsíc na osobní bonusy“ (zde přebírám moc nad svým životem a neodevzdávám jeho řízení do rukou nikomu jinému či náhodě – buduji si pocit vlastní síly).

Osvojuj si vědomí vítěze“

Splněním kroku, který si takto nastavím, posiluji svůj vnitřní pocit, že jsem pánem svého vlastního života, že jsem schopná se postarat sama o sebe a být sobě oporou, a naopak minimalizuju pocit oběti a frustrace, že se nic neděje tak, jak chci. Postupně tak s trpělivostí přepisuji svojí víru ve vlastní bezmoc, kterou si často neseme z dětství („jsi ještě dítě“, „zvykni si, v životě ne vždycky dostaneš, co chceš“ atd. atd.).

Když se naučíš být spokojený se svou vlastní iniciativou bez ohledu, jak situace dopadne, odměnou ti bude pocit vnitřního smíření – schopnost změnit, co změnit můžu, a netrápit se tím, co změnit nemohu.

Jaká je tvá motivace? Je to TVŮJ cíl?

A hlavně buď si vědom důvodů, proč toužíš ve svém životě po změně, když je to TVÁ změna, a ne nároky někoho jiného, můžeš si být jistý, že změna ti opravdu přinese pocit uspokojení.

Naše možnosti jsou tak velké jako naše sny. A jak řekla jedna moudrá žena: „Ruce a sny jsou totéž.“ Obojí nás vede k naplněnému životu…

Konkrétní příklady

Kdo se cítí ve svém životě osamocen, může si dát za úkol účastnit se nějaké skupinové aktivity týkající se jeho hobby (kde pozná nové lidi podobného naladění), nebo každý týden alespoň jednou zavolat některé z kamarádek. Pozor – aktivita by neměla být vázána na konkrétního člověka, protože nemáte ve své moci, zda si na vás udělá čas.

Kdo se cítí nedoceněn v práci, může si dát za úkol vypracovat seznam svých přínosů pro svého zaměstnavatele, upevnit si víru v sebe a skutečnost, že si opravdu zaslouží za svou práci lepší ohodnocení (ostatně život přináší to, čemu věříme) a pak předložit žádost o zvýšení platu, příp. navrhnout zaměstnavateli další možnosti, jak by mohl využít vaše schopnosti a náležitě výsledky vaší práce ohodnotit novými bonusy.  Nebude-li váš zaměstnavatel chtít a vy dokážete odejít s hlavou vzpřímenou vědomi si sebe sama a své hodnoty, vězte nebo ne – dříve či později se objeví někdo, kdo bude po vašich schopnostech toužit a dokáže je ocenit.

Když máš nějakou charakterovou vlastnost, se kterou si nevíš rady. Přijmi, že takový budeš do konce života a že to jistě má své důvody pro tvůj vývoj, i když je nevidíš. A pak se po čase otevři osobnímu rozvoji. Brzy si začneš přitahovat informace, jak v dané oblasti vyzrát.

Řešení často přichází nečekanými cestami – dívej se i jinam

Cítím-li se v práci nedoceněna, mohu si sepsat, co všechno mi má práce přináší (kromě peněz to mohou být také přátelé, zkušenosti, kontakty, zaměstnanecké slevy, výhody, pracovní automobil, vhodná pracovní doba atd.), zjistím tak, že nižší plat je tu kompenzován jinými druhy hojnosti, naladím se na pocit vděčnosti, který mi může přinést nějakou milou obohacující synchronicitu.

Hodně štěstí a životní radosti!

---