Jak chutná dobrý sýr a kolik chutí může mít dobré víno? Ne že bychom v Čechách kvalitu neměli. Ale není to standard. Je to výjimka, na kterou narazíte, když víte, kde hledat. A když si můžete připlatit.
A jak dlouho se může odpočívat? A kolik štěstí je sociálně přijatelné?
Dánsko mě naučilo, že…
O wellbeing se nemusíme prát
Jenže kvalita života není otázka daní, platu, sociálních benefitů, národní historie.
Je to věc kulturní mentality. A tu se nenaučíte. To je záhadný koktejl vlivů, který do sebe jedině můžete nasáknout, když někde pobýváte dost dlouho a jste otevření.
V Čechách jsem byla slečna „ty musíš mít furt něco extra“. Do Dánska jsem neměla tušení, jak moc je můj nervový systém nastaven na „nechtěj moc“ a vypočítávání…
Co si člověk může dovolit a kolik je ještě slušné chtít. Nejenom finančně, ale i existenciálně.
Ačkoliv jsem se v Dánsku setkala zas s jinými typy posuzování, z hlediska kvality živí se tu člověku dobře dýchá. Lidé si nemusí furt koukat přes rameno. Nikdo tu ani nemá závěsy. A nikdo vám nebude říkat, jak máte žít svůj život.
Deset let dánského klidu mě přeplo na nový operační systém.
Zvedlo mi kapacitu k prosperitě a štěstí
Samovolně. Žádný kurz a retreat. Žádné přepisování finančních bloků. Prostě den po dni.
Když upgradujete Windows z XP na 11, taky vás ledacos překvapí i nemile. Po 10 letech už nejsem v líbánkové fázi. Už dávno jsem narazila i na limity dánské společnosti.
Však ale ona se ta kapacita zvedá i výzvami. Když zvládnete dánskou zimu nebo návštěvu lékaře v roli přistěhovalce, zvládnete vše.
Vás ovšem Dánsko nejspíš zajímá jako inspirace – tak pojďme na to.
Silná měna jako základ wellbeingu
V Dánsku si díky postavení své měny a sociálním benefitům i ti nejchudší obyvatelé mohou dovolit to, co s bídou u nás utáhne člověk s docela dobrým platem.
Představte si, že sice máte minimální plat 22 tisíc.
- Ale litr benzínu vás stojí 13 Kč,
- flaška výběrového italského vína v akci 35 Kč
- závěsy, za které v Čechách zaplatíte 1 500 Kč, vás tu stojí 400 Kč
- a notebook v hodnotě 27 tisíc by vás vyšel na 9 tisíc
- 2týdenní dovolená na bílých plážích Zanzibaru pro 2 lidi 15 tis. / os.
Takhle se žije lidem v Dánsku.
A jak se žije v Dánsku mně?
Do Dánska jsem se stěhovala v roce 2016 z Gran Canaria. Byl v tom nový boyfriend. Když jsem přistála v Aarhuse s 1 zavazadlem a 30 tisíci na účtu, ovanul mě severský vítr.
Při prvním nákupu v supermarketu jsem se regulérně rozbrečela.
Nervový systém nastavený na kanarské slunce a ceny, které moje nomádská peněženka utáhne, narazil na úplně novou realitu.
Ta ale postupně odkryla i své poklady.
Dánsko mě naučilo nepřepočítávat
Netrvalo dlouho a přeplo se to – dodnes mi přijde, že v Čechách je víc draho. A to zdaleka nemam 22 tis. DKKc plat (jsem OSVČ v Čechách).
Drahota mi ale už nepůsobí křeče v žaludku.
Dánsko nabízí tolik skvělých věcí zdarma nebo za pakatel, že ten zbytek, který je drahý, přestanete řešit. A na tom klidu vyroste univerzální um přitahovat si do života skvělé věci, který uplatníte kdekoli ve světě.
Nepřepočítávání mi dalo víc než klid. Dalo mi odolnost. Inflace, nejistota, růst cen mě nestraší. Vím, že si poradím.
Jak se tedy mít dobře v Dánsku?
Po příjezdu do Dánska jsem ale tápala. Stejně jako dánské kamarády i životu užitečné informace se tu na severu sbíraj tak nějak pomalejc. Tohle je extrakt z 10 let života.
1) Jídlo a stravování
„I kdyby na chleba nebylo“
Google mi tehdy vyplivl blog českého studenta. „Kupujte si instantní jídlo do 30 DKK,“ radil. To máme stovku za nudlovou polívku. Brrr… něco se ve mně vzepřelo. Tak to v žádném případě.
A vskutku! Dánsko za 30 DKK nabízí daleko lepší vyhlídky než čínské polívky.
U všeho v životě musíme hledat ne jak přežít. Ale jak se mít dobře. Nespokojit se, ale hledat cestičky.
Kde koupit potraviny
S tím, jak se v Čechách zdražilo, tak v potravinách velký rozdíl nenajdete. Přesto Češi v Dánsku gravitují k diskontům — REMA, Lídl, Netto. A je to logické: bio kafe, které ve Føtexu stojí 250 Kč, v Nettu seženete v akci za 120 Kč.
Já chodím do Kvickly kvůli širší nabídce a oblíbila jsem si i Remu, je přehledná a dětem nabízí možnost čapnout ovoce zdarma.
Kouzlo těch dražších podniků jako Dagli Brugsen a Føtex je ve větší uspořádanosti, výběru značek a specialitkách jako vyjížděcí rampa na košík s kolečky (abyste ho nemuseli zvedat). Ale i tu najdete dobré nabídky — zvláště večer.
Tuhle jsem si za těch 30 DKK ulovila mňamózní dort ve stylu pražského Světozoru.
Tenhle byl mňam, ale podle mě Dánové dorty neumí. Jejich doménou je spíš sladké pečivo: kardemommesnurrer nebo masopustní buchta fastelavnsboller). No a „indiánek“ flødeboller (čtěte cca flool bole).
Paradoxně nejlepší flødeboller v Dánsku dělá Slovenka Hanka.
Až budete v Ebeltoftu, skočte si do Usædvanlige flødeboller a dejte si nějakou s nøddebund, ideálně „passion fruit“.
Dalším tajemstvím místních studentů je Too Good To Go — aplikace proti plýtvání.
Přebytky z restaurací, pečivo z pekáren a ovoce/zeleninu ze supermarketů zde před zavíračkou nakoupíte za poloviční ceny. Máte tak dobrou večeři, celodenní svačinky (třeba ze sítě kaváren Espresso House) a denní dávku vitamínů za přijatelnou cenu.
Podobně i některé shopy nabízej „mystery bags“ a kvalita obsahu bývá dobrá.
Rýži, luštěniny a koření dobře seženete v asijských obchodech.
Pro ovoce a zeleninu máme v Aarhusu Bazzaar. Dováží z Asie čerstvou (oh, skutečná chuť manga!). V supermarketech najdete málokdy něco plesnivého, ale to proto, že je to vše nezralé – v tomhle ohledu bych řekla, že letní nabídka je v Čechách lepší.
Bio potraviny jsou běžnou součástí supermarketů a stojí jen o pár DKK víc.
Pro otrlejší je super způsob, jak ušetřit a získat jídlo, často kvalitnější než na policích českého Penny, takzvaný dumsper diving – lov z kontejeru.
Obchody vyhazují perfektní jídlo jen proto, že z deseti pomerančů je v síťce jeden prasklý nebo že dorazila nová dodávka.
A v Dánsku to není okrajová záležitost chudých podivínů. U konťáku potkáte celou rodinku nebo fešáka v Mercedesu. Ne všude jsou tomu vstřícní, ale u nás na vsi to hezky a hygienicky balí do pytlů. Existovala mapa dostupných konťáků, jestli je ještě funkční.
Občas, i když už ne tak často, si u dumpsteru přibrzdím. Nejradši pro čerstvé květiny a balík bio pomerančů na džus.
2) Bydlení a design
Takové to domácí pohodlíčko
V Čechách jsem patřila k těm sousedům, co zapomínaj vytřít společné schody, i když je na nich řada. Tady dokud jsme bydleli v činžáku, tak nám dvakrát do měsíce schody někdo uklidil, občas i okna umyl.
Podotýkám, že mluvím o bytě, který by se u nás nazýval „bydlení pro sociálně slabší.“
Koupelna byla pražská bída (ty jsou v Dánsku obecně hrozný). Ale na stropě jsme měli štukovaný obrazec ve stylu prvorepublikové architektury. Obrovské dřevěné dveře zajížděli přímo do zdi. Myčku (pračku byty mívaj obvykle společnou v suterénu).
Náš „sociální byt“ byl 3+1 a byl levnější než garsonka v Praze (5500 DKK). Na ty je ale dlouhá čekačka, a tak se v prvních letech musíte spokojit s horším nebo dražším.
Kolem 2018 si studenti mohli pronajmout místnost od 1 200 DKK do 3 000 DKK. V Aarhuse — takové dánské Brno. V Kodani je dráž. A u nájmu bytu čekejte obří kauci.
Občas potkám studenta, co přemýšlí o financích udržitelně. A místo do nájmu jde do hypotéky.
Jinak tu frčí nákupy družstevních domů, kde celoživotně platíte nějaký menší nájem, ale jsou cenově dostupnější. Když se něco společně řeší, probíhá to bez dramat a intrik (jaké si pamatuju já ze setkání nájemníků našeho českého bytu).
Ovšem moje kamarádka v Kodani by vyprávěla jiné zážitky. I tady můžete narazit tvrdě.
Takže sakum prdum, o čem je dánské bydlení?
Mít dost prostoru a pohodlí, cítit se jako člověk
Řešíme metry čtvereční, cenu za metr, hypotéky, úrokové sazby. Ale co bydlení dělá s naším nervovým systémem? Jestli se doma cítíme v bezpečí — nebo jestli je domov jen místo, kde přespáváme mezi směnami a splátkami.
S tím souvisí i nordic design, který je mírumilovný k smyslům, nedráždí, neprovokuje – jeho cílem je poskytnout nervovému systému oázu klidu k vydechnutí.
Ale je tak sociálně opěvovaný, že dánští studenti jsou schopní se na deset let zadlužit, jen aby si pořídili „pravou dánskou design židli“.
Cestovatelské tipy na ubytování
Airbnb na sommerhus: Pro cestovatele ideál. Dánové jsou taky chataři, ale i jejich dřevostavby jsou v duchu dánského hygge — žádné chalupy s kadibudkou. Pro poznávání pobřeží nebo jezer Silkeborgu perfekt. Hledejte včas. Využít můžete i týdenní slevy.
V červenci, v období celonárodní dovolené, a o jarních a zimních prázdninách budou dobrá místa měsíce dopředu vyprodána.
Ubytovat se můžete i u nás — oblast oblíbeného Ebeltoftu a národního parku Mols Bjerge. Naši nabídku najdete na Airbnb — Mini domek s terasou a výhledem do zahrady. Když nemáme zrovna otevřený kalendář, napište mi na jana@liveinspirit.cz.
Auto a stan. Benzín a nafta nejsou zas tak dramaticky dražší. Na stránkách dánského ministerstva najdete, že je povoleno spát ve státním lese pod širým nebem nebo bivakovací plachtou (pozor ale na tmavě zelené cedule „privat“). Volné táboření ve stanu není možné, takže je to jako všude – schovat se, nedělat bengál a problémy nebývají… ovšem pokud by člověk zakempil někde, kde se to někomu nebude líbit – pokuta bude mastná.
Existují „naturplatzy“ nebo „Primitiv overnatning“ v přírodě. Tam se neplatí nic (u soukromých menší poplatek), bývá tam ohniště, přístřešek a někdy i záchod s tekoucí vodou. Můžete přepsat v přístřešku, je-li tam místo, nebo si postavit stan.
Vyhledejte si je na mapě. Třeba u nás v Ebeltoftu je kolem přístřešku, který je přímo na pláži, v létě slušný mezinárodní kemp.
Pozor, některá musíte rezervovat dopředu.
Na Facebooku najdete skupinu Brug min have (Půjč si mojí zahradu), kde můžete jako cyklisti a vandrovníci přespat u někoho na zahradě.
Kempy podražili, kolem Ebeltoftu najdete od 130 DKK / os.
Jestliže chcete poznat místní kolorit i mít teplou postel
- Existuje couchsurfing, kde vás (po vstupním poplatku do appky) ubytují zdarma a nabídnou i program (je fajn přivézt dárek).
- Za zhruba 15-20 hodin práce týdně dostanete ubytování a stravu v projektu na Workaway.info (platíte cca 500 Kč vstupní poplatek). Vybrat si můžete školy, farmy nebo prostě rodiny, které potřebují výpomoc s domácností, zahradou a dětmi (k nám můžete taky)
- Případně Trustedhousesitters, kde zaléváte květiny a krmíte psa nebo kočku nebo celý zvířecí regiment, od pár dní po řadu měsíců.
3) Doprava
Ideálně kupujte zlevněné jízdenky aspoň dva týdny dopředu přes internet. Rozdíl může být i tisíc Kč za tříhodinovou jízdu vlakem. Odjezdy najdete v appce Rejseplanen, pro delší pobyty se vyplatí Rejsekort.
4) Práce
Uklízet za plat české manažerky?
Nedivila bych se, kdyby nám podlahu v činžáku drhla magistra z východní Evropy, která prostě jen snakker ikke dansk. Pravdou je, že jako uklízečka bez dánštiny má pořád násobně lepší plat, než kdyby doma začínala v oboru.
Já to mám jinak. Když jsem před 10 lety na naše česko-dánské soužití přistoupila, dala jsem sobě slib. Že nebudu znovu začínat od nuly a někde zas umývat nádobí a roznášet kafe.
Prostě instantních polívek a nočních šicht už jsem v životě měla dost.
Najít si svou cestu k zisku, humor a kreativitu k tomu musí člověk, ať je v Dánsku, v jiné tramtárii, nebo doma za pecí.
Ale nebudu vám kecat. Bez mého muže bych to nedala. Doma jedeme procentuální model. Prostě jsme rozdělili náklady procentuálně podle toho, kolik kdo vydělává – díky tomu mám životní náklady jen o něco větší, než kdybych žila v Čechách.
Vy ale muže v Dánsku asi nemáte, takže jaké jsou vaše možnosti? : D
V Dánsku může bez dánštiny člověk pracovat nejčastěji v kuchyni nebo rozvážet letáky. Není třeba žádat o pracovní povolení, ale musíte se registrovat a požádat o daňové číslo (CPR). Hledá se většinou ufaglært vikar – dočasná brigáda.
- Jobindex – Område – město, kde hledáte (pro normální práci zrušte ufaglært vikar)
- Jobteam – k vyhledání normální práce i brigády
- Vikarbureauer – seznam pracovních agentur
Můžete mít štěstí nebo přitažlivost raketového inženýra (toho chtějí všude), ale spíš se obrňte, jestliže se mezi uchazeči objeví Dán nebo alespoň dánsky mluvící cizinec, je pravděpodobné, že ostrouháte.
Je šumák, že jste pracovali pro lucemburskýho vévodu, tady začínáte od nuly (true story).
Záchranou může být pro vás aplikace Meploy, kde vás zaměstnají na zkoušku a je šance, že si vás i nechají.
Principy vzkvétání v Dánsku
1. Pro lepší práci se naučte dánsky
Kurz dánštiny je první rok zdarma. Pracovní podmínky jsou na hony vzdálené tomu, na co jsme zvyklí v ČR. Je běžné, že firma vezme zaměstnance několikrát do roka na výlet. Páteční snídaně a různé příležitostné sváteční obědy jsou samozřejmostí.
Skvělé pro učení základů je Duolingo.
Jak to zvládnout, to se mě neptejte, já jsem i po šesti letech stále začátečník, a když mluvím, lidé se obávají, jestli nemám mozkovou obrnu. Nicméně znám jedince, co to zvládli do půl roku na úroveň základů, takže asi „když se chce, tak to jde“.
2. Dotovaným vysokoškolákem (update: už ne)
Ještě donedávna každý Evropan v jakémkoli věku (respektive o omezení jsem neslyšela) mohl v Dánsku zdarma studovat, protože nabídka oborů v angličtině byla pestrá. Dánsko ovšem studium v angličtině naprosto podstatně omezilo. Pro vysokoškolské studium (snad kromě nějakých bussiness oborů) tak potřebujete dánštinu. V tom případě pokud doložíte, že každý týden pracujete alespoň 10 hodin na brigádě, máte nárok na příspěvek na bydlení a stravu (cca 20 tisíc Kč měsíčně, což vyjde na velice skromný život, ale zbaví vás existenční nouze).
Studovat v Dánsku prý neznamená biflovat data – studenti pracují ve skupinkách na různých praktických (a často i smysluplných) projektech. To jsem slyšela, zkušenost nemám.
3. Dánský cyklus věcí z druhé ruky
Oblečení, nádobí do kuchyně, nábytek, elektronika… Dánové milují kvalitu a velká část Dánů miluje blešáky a secondhandy – to je zvláštní kombinace, díky které se klidně stane, že za 300 Kč pořídíte rok nošený kabát, který nový stojí 9 tisíc.
Kde je nejlepší nakupovat:
Charitativní secondhandy, kde pracují důchodci a zisk jde na dobročinnost – jejich zaměření není na maximalizaci zisku, vše dostávají zdarma od lidí, a tak královský porcelán, kávovar, tiskárnu, postel i módu luxusních dánských i světových značek seženete za pár kaček.
Můj oblíbený sekáč (oblečení, věci do kuchyně, nábytek): Kirkens Korshær a butiky Červeného kříže, které mají parádní výprodeje oblečení, když se mění sezóna (kolem 20. března, 20. června atd.)
Policové secondhandy: Na desítkách metrů čtverečních najdete police, které si lidé pronajímají, aby se zbavili starých věcí – tady to bývá pestré a cenově různorodé – stačí hledat.
Blešáky na ulici – platí to samé, někdo chce vydělat, někdo chce jen věci poslat dál. Výhodou je, že v policových sekáčích a na blešácích najdete spoustu věcí, které v těch charitativních nenajdete, třeba už zmíněný kabát, kosmetiku Dior, parfémy, gramofonové desky a další.
Hodně záleží na lokalitě – třeba já ráda nakupuju v charitativních sekáčích poblíž Riskov v Aarhuse, což je bohatá čtvrť, takže se tam najdou poklady, které charita prodává za pár. A ráda chodím na studentské blešáky v Kodani, hodně z holek se zbavuje věcí prostě proto, že jich maj strašně moc a za 10-40 dánských kaček za každý kousek nakoupím celý šatník.
I když dánská móda se proměňuje a někdy mě šokuje a na sebe bych si to nezvala, tak řada značek zůstává skvělých – o Dánech se tvrdí, že:
Oblékají se tak, že i když zmoknou jak slepice (což je tu často), vypadají pořád báječně.
4. Důvěřujte náhodě – věci „z ulice“
Zbytek nechávám náhodě. Než něco potřebného koupím, dám tomu čas se objevit.
Chci kvalitní kancelářskou židli… najdu jí na ulici (před domem Dánové nechávají nábytek na svoz do sběrného dvora – a než přijede, můžete si to klidně vzít, jsou rádi).
Tuhle jsem si přála květiny do vázy, a protože jsme s mužem odpůrci řezaných květin pěstovaných ve vyhřívaných sklenících nebo někde v Africe na úkor tamních obyvatel, našla jsem kompromis. Můj vesmír funguje na bázi „tvé přání je mi rozkazem“ a od té první toužebné myšlenky na čerstvé květiny o ně zakopávám na ulici – doslova. Když květinář zavře, nechá na ulici kyblík se staršími květinami pro kytek chtivé kolemjdoucí.
Stejně tak supermarket u nás na vesnici je dobrý zdroj pro květinový dumpster diving, a tak to u nás doma někdy vypadá jak u učitelek po konci školního roku – rekord byl, myslím, 200 růží.
5. Učte se
No a samozřejmě je to skvělá příležitost pro učení. O tom, jak mě první šok z drahého Dánska naučil dortíčky péci, už jsem psala v Byla jsem kalamitou v kuchyni aneb Cesta k (sebe)vědomé tvořivosti.
6. Využívejte sběrné dvory
Ve sběrných dvorech mají speciální místa, kam se odkládají fajnové věcičky k dalšímu použití, takže pro nábytek, elektroniku a kuchyňské vybavení si chodím do policového kontejnéru ve sběrném dvoře (Genbrugsstation) nebo do „kontejnéru“ na elektroniku v bytovce, kde máme ve městě byt.
Úplně nejhojnější období přichází s jarem a podzimem (kolem rovnodennosti), to mají Dánové asi ve zvyku dělat velký úklid.
Mám odtud například tiskárnu i s barvou, DVD přehrávač, mixér… a pár dárků na Vánoce : ) V Aarhusu máme genbrugstation zaměřený vyloženě na předání dál: ReUse, odtud mám kancelářský stůl.
7. Využívejte kulturní nabídky
Každý rok na přelomu srpna a září máme v Aarhuse týdenní festival, kde je hodně super hudby zdarma (i když s koronou se kvalita zhoršila, uvidíme, jak to půjde dál).
Dobře slouží knihovny a kostely, které občas mívají zajímavé hudební programy. Koncert světové country zpěvačky v malém kostelíku je zážitek. A tuhle jsme šli do místní knihovny na koncert perské hudby a dostali jsme ke vstupence i večeři, to byla taky příjemná zkušenost.
Ale co se týče vynalézavosti východoevropských přistěhovalců, mám asi stále co dohánět. Zaslechla jsem, že několikrát do týdne jsou prý v centru různé akce s pitím zdarma, což nejspíš člověk čas od času uvítá, když chce jít ven se socializovat a jedna sklenička vína ho vyjde na 248 Kč (můj poslední – a jediný, haha – tah mě stál týdenní plat :)))
8. Milujte odlišnost – co vám přináší?
Tohle je fotka z prosincového rána (8:00), máme tu v zimě zhruba o dvě hodiny méně světla. Myslela jsem si, že mi to zničí, ale zas mě to naučilo jiné věci (Moje severské tipy, jak nepřijít v zimě o sílu). A od dubna tu zas máme mnohem víc světla… a jak je Dánsko placka, tak je nebe velké a má to takové zvláštní kouzlo.
Vždycky myslím na zpěvačku a skladatelku Markétu Irglovou, která žije na Islandu a říká, že:
Tamní podnebí ji podněcuje v tvorbě.
Na tom něco je. Nikdy jsem nebyla tvořivější, nikdy jsem nebyla produktivnější. Nikdy jsem nebyla výkonnější. A přitom chodím jen po vyznačených cestách a na červenou už taky nepřecházím, protože to má své kouzlo a člověk nemusí ztrácet energii rebelováním a obcházením pravidel.
Dánsko je prý jako rebel, který se umí dobře bavit, ale pořád má domácí úkoly perfektně hotové.
Asi proto mi to tu vyhovuje, ta kombinace svobody a odpovědnosti, zvláštní koktejl osobitosti, svébytnosti a zároveň umění empatie a soudružnosti. Ano, mohla bych mluvit i o té odvrácené straně – že není snadné si najít kamarády, že se spoustou běžného českého chování tu dost narazíte, že Dánové jsou zvláštním kultivovaným způsobem rasisti, ale mě osobně to dobré pořád obrovsky převažuje – a toho se držím, protože i když život v cizí zemi může být obrovský nápor na sebevědomí a sebejistotu, tak Dánsko je zemí, kde miluju žít.
