Na fotce je přístav v Bagamoyo a vykládka barelů s olejem dováženým ze Zanzibaru. Barely jsou s největší pravděpodobností „recyklované“ způsobem, který radši znát nechceme. Jindy jsem viděla třeba ženy, jak sbírají plastové láhve vyplavené oceánem. S trochou hrůzy předpokládám, že jsou to ty samé ženy, co u silnice prodávají v petkách nějaký místní domácí nápoj. Na druhou stranu se mi líbilo, že třeba zahradnictví při silnici používají uřízlé petky a barely jako květináče. Ostatně jiné formy třídění odpadu tu nejsou. Dovážet, to jo, ale převzít odpovědnost za odpad, nikoli.
Ano, nepotřebujeme vše furt nové, co akorát to zvyšuje náklady, je to o zvyku… a taky o převýchově spotřebitelů – jako majitelka dvou eshopů stojím před takovým dilema mezi prodejním vzhledem a ekologií furt – tolik pitomostí platíme (platíte) navíc – krabičky, štítky, děkovné kartičky, hedvábný papír – vše, aby balíček vypadal luxusněji a obhájil cenu, kterou řemeslník či tvůrce se zdravým rozumem musí dát, ale s kterou nikdy nebude schopný konkurovat levným produktům v Tescu.
O úsloví „obal prodává“ v Africe tedy ještě nevědí. Na jednu stranu bohužel a na druhou díky bohu.
Co jsem si v Africe ale uvědomila tolikrát při pozorování tamního podnikání i života – jak jsem nesmírně moc vděčná za evropské způsoby, standardy a nároky. Ano, přesně to, co nám způsobuje tolik stresu. Uvědomujeme si totiž, co všechno úžasného nám to přináší? Hygienu, zdraví, kvalitu, dostupnost, ano, i krásu, eleganci, šmrnc!
Touha zlepšovat sebe i podmínky života je prý daleko bližší tanzánské mládeži než starším generacím. Asi jako všude. Může za to i přístup ke vzdělání, k internetu – přesně k těm věcem, na které lidé občas nadávají, že je zotročují – přitom pro většinu světa je to nedostupný luxus. Náš život je krásný, plný možností, které mnozí nemají – už jen proto, že o jejich existenci ani nevědí (nebo mají velmi zkreslený obraz) a my si bláhově a povýšeně myslíme, že i oni mají stejné životní vyhlídky jako my. Že stačí jen makat… nejsme si vědomí bariér a skleněných stropu, který v sobě a ve světě kolem musí druhý prorazit.
Nemluvím tady jen o Africe, ale o vašich nejbližších i o neznámých, které denně potkáváte…
