K pochopení druhého často potřebujeme znát jeho historii. Takto odpověděl farmář z Namibie s českými kořeny, který vlastní farmu pod Kilimandžárem na otázku, proč je představa místních obyvatel o Evropě tak zkreslená (to platí samozřejmě i naopak, nemáme ani šajnu). Odvětil, že místňáci vlastně ani jinou možnost nemají, neznají evropskou historii.
A neznají ani osobní historii člověka, kterého potkají. Vidí, jak zdánlivě bohatí lidé (nebo charity) jezdí do Afriky a rozhazují peníze, jako by jich měli neomezené množství – a tak to i berou. Práci, která za tím je, nebo i stres a oběti, to už jim nikdo neukazuje. A co vidíme z Afriky my, co je nám předkládáno za obraz? Afriky divoké, ubohé, špinavé, bezmocné… přitom jen takovej pidi střípek dost rozmanitého světa. Komu se to hodí do krámu? Oni by nám ty diamanty a nerostné suroviny neprodali tak levně, kdyby znali svojí cenu? A oni by ti unudění senioři nereagovali na fundraisingové dopisy, kdyby jim neziskovky netvrdily, že Afrika je v procesu zkázy. Proč potřebujeme k zisku podvody a proč k laskavé akci vyžadujeme drama?
Podle mě to jde jinak. Se vzájemným respektem, se střízlivostí a rozvahou. Na to potřebujeme čas s ochotu k vyjádření sebe a k pochopení druhého.
Samozřejmě – v Africe je mnoho oblastí, kde lze viditelně pomoci. Není lež, že hlady nebo na malárii zemře ročně tisíce lidí! Na druhou stranu možná by nám Afrika mohla poslat humanitární pomoc, protože tady umírá strašně lidí na infarkt, sebevraždu a dost často i na vlastní blbost, že jo…
Když si lidi pomáhají navzájem, mohou být naplněni vděčností a nikdo nemusí propadat pocitu, že je lepší než ten druhý. Jasný, v něčem ano. A v něčem zas vůbec. A to nemusíme být v mezikontinentálních vztazích, stačí bohatě ty sousedské či rodinné.
Ne, nehodlám být nějakým radikálem, jen říkám – občas bychom všichni měli vytáhnout hlavu ze svých zadnic a zkusit se rozhlédnout a poznat víc : )
Ještě ovšem vnímám jako nutné na závěr doplnit, že některé lidi člověk může pochopit, ale i tak zůstanou kokoty, protože nevyvinou nejmenší úsilí, aby na oplátku poznali a vnímali oni vás ; )
