Místní masajové mi říkají Broken. „Hallo broken,“ volají na mě už z dáli a vysvětlují mi, že být sama není dobré pro zdraví. Ano, naše kmenové dějiny to potvrzují. Ještě že už je to dávno. I tak být sám je vnímáno jako omyl nebo luxus, na který mnozí nemají (peníze, odvahu, náturu…). Dřív jsem nemohla být sama se sebou ani minutu. Dnes? Mám za sebou pět týdnů bez prostoru, bez soukromí. Dalo se to, ale…
Existuje důvod, proč jsem ráda často sama. Pro masaje a místní na Zanzibaru k nepochopení. Nataka kuwa peke yangu. Jen chci být sama. Oni však chtějí, abych tu byla pro ně. Obrací to tak, že oni jsou tu pro mě (chtějí mi prodat, vzít tašku, doprovázet mě, věnovat lichotky… no jo, modrý oči).
Jak člověčenské… a při hlubším vnímání – vyčerpávající. Ne znamená ne. Poprvé, i po sté. Nerespektovat prostor druhého je obrovské duševní znásilňování (k tomu fyzickému se ještě dostanu).
Existuje důvod, proč jsem ráda často sama. A tím je láska. Lidé si myslí, že láska je pocit, že láska je náklonnost, že láska je vyjít si vstříc. Ano, i to je láska. Ale nejen to. Láska je bytí, je to oceán, který neutuchajícím způsobem omývá tělo člověka i jeho bezbřehou duši. Z lásky vzchází perly života… Rytmickým pohybem bolesti proměňující se ve ztělesněnou krásu.
Když nesouhlasím, když se ozvu, když řeknu, že něco nechci tak, jak mi to vnucuje někdo jiný či nějaké pořádky – řeknou „Toto není láska, jsi arogantní.“ A proto jsem se už dávno sžila s tím, že jsem arogantní. Zjistila jsem, že to je pro mě pokora. Pokora vůči lásce, v kterou věřím. Úcta k sobě jako něčemu, co je z univerzálního (možno i božského) hlediska dokonalé. Zalíbit se lidem, to je krásné a nezbytné, abychom spolu mohli být v jemnosti a blízkosti, ale někdy musí být člověk niterný rebel – musí stát vzpřímeně, třeba i mezi miliony klečících.
Protože i to je láska… láska, kterou se nemůže člověk ohánět, aby byl populární, aby byl v bezpečí.
Zdá se tedy, že pro mnoho z nás je láska v tomto smyslu velmi nebezpečná a neoblíbená věc. Je záležitostí hlubokých duší, vnímajících svět každou svou molekulou a rozplývajících se v oceánu věčnosti. Je pozvánkou od těch, kteří v určitém smyslu neznají už ani svůj věk, protože čas je dimenzí čekajících a oni už na nic a nikoho nečekají.
Mé srdce je tvé. Má láska je tvá. Rozkrájím se pro svět, když budu vědět, že mne vede láska….
Are you broken? Yes, I broke my shell from inside…
