Uganda – Bwindi. Když jsem při procházce několika místním řekla, že nejdu do NP na gorily, protože se všemi náklady za africký výlet je pár set dolarů pro mě zkrátka drahá záležitost, koukali na mě, jako bych přišla z jiné planety. Vůbec nechápali, o čem mluvím… Prý že to bude zážitek na celý život. Kdyby jen věděli, že takových už mám na kontě jen za pár dní v Africe mnoho, a to ani nemusím za jednu hodinu s gorilami platit svůj půlměsíční plat 😀
Někdy žijeme ve svých krabičkách, zaměření na své problémy, touhy, chtění a na své radosti, aniž bychom si uvědomili, že je to jen jediné zrnko prachu v nekonečné realitě miliard životních příběhů. Jen málo odvážných dokáže rozšířit hranice svého pohledu na svět a otevřít dveře do neznáma. Cestování je jeden ze způsobů, který to usnadňuje. Když mu to dovolíme (protože existuje mnoho turistů, které cesta nijak zvlášť nezmění, ale jen málo objevitelů, kteří své krabičky dokáží rozbít).
Ať jsme se ptali s Tatra kolem světa @tatrakolemsveta2 kohokoliv, představa o Evropě je jasná – jsme bohatí lidé, pro které je život bezpečný a snadný. Je to pravda, ale je to zrnko pravdy v nekonečné realitě. Statisíce turistů navštěvuje Afriku s naditou peněženkou, dovolí si obvykle zde to, na co doma, ve své rutinní realitě, nedosáhnou. A je tak přirozené, že vytvářejí obraz života, kterému nedokáže normální cestovatel, normální člověk konkurovat. Afrika je úžasná, dá se do ní snadno zamilovat, ale nároky, které klade na člověka, jsou obrovské – můžou na vás sahat, můžou vám dávat pětinásobné ceny, můžou se na vás dívat, když čůráte, můžou vás fotit v plavkách (ano, přiznávám, vypadáme tu až směšně bílí 😀 ). Krom toho my si je taky furt fotíme.
To vše jsou situace, které lze zažít. Komické, když si udržíte nadhled. Vyčerpávající, když na to zrovna nemáte energii, protože už toho bylo nějak moc. Pak se přistihnete, že ječíte (čti „důrazně mluvíte“) na policistu, že vás staví jen proto, že jste mzungu a mohlo by mu z toho něco kápnout, tak ať vám dá pokoj, protože nemá důvod vás stavět (ehm, neměl, tak dal).
Co na tom, že ten vytvářený obraz není skutečný. Ví jen málo o skutečném životě v Evropě, stejně jako my máme mnoho předsudků o životě zde. V hlubokém rozhovoru pak zjistíte, že až tam moc se nelišíme…
Ale na povrchu to vypadá, že zaplatit tisíc dolarů za dvě noci v safari pro mzungu prostě běžná věc. Že na to třeba šetřil šest let je už skutečnost neviděná. A mohla bych pokračovat… charity nebo přecitlivělý turisté hrající si na spasitele a obírající tak afričany o vlastní sílu (ne, nejsem proti pomoci potřebným, jen říkám – musí být cílená, smysluplná a ohleduplná, vědomá si všech důsledků), vyzáblé blondýny svým oděvem provokující muslimské tradice (ne, nejsem pro islám, ale říkám, že jsme tu na návštěvě, ne na křížové výpravě), dívky, kterým to netrvá od prvního Hellou po cicmání v křovíčku déle než 38 minut (ano, změřila jsem to, čistě z vědeckých důvodů samozřejmě 😀 ).
Tohle jsou pochopitelně jen smítka na dobrodružné cestě, důležité je nenechat se rozhodit, připomínat si svoje hodnoty a zároveň nechtít nikoho měnit a jen s úžasem bdít nad tou lidskou diverzitou.
Co z toho vyplývá pro mě a třeba i pro vás, chcete-li. Pamatujme, že naše vidění světa je skrze naše krabičky. Nikdy předpokládejme, že už víme o životě druhého dost. A zároveň si stůjme za svým, když víme, že je to zrovna správné. Buďme zvědaví, ptejme se, objevujme a svět se nám rozkryje v obrovské rozmanitosti, která nám dá daleko větší svobodu….
Protože ta spočívá v uvolnění…
