Spolu silnější, anebo?
Být sám sebou a zároveň součástí něčeho většího, co nám dává smysl? Je to v hektické době individualismu, povrchnosti a […]
Být sám sebou a zároveň součástí něčeho většího, co nám dává smysl? Je to v hektické době individualismu, povrchnosti a […]
Byla jsem Vesmírem, chtěla jsem poznat, co všechno obsahuji. Chtěla jsem dopodrobna prozkoumat a prožít každý kousek sebe sama – a to v různých kombinacích, sledovat, co z té interakce vznikne. Já Vesmír neposuzuji, pouze expanduji za nové obzory, horizonty událostí.
Někdo vás vytočí? Najednou vás napadne, že se někomu něco strašného stalo? Váš drahý je na večírku a neozval se, jak slíbil, a rozjede se paranoia? Někdo něco udělá – a vy si připadáte neviditelní, nerespektovaní. Úzkost či vztek zachvátí tělo. Zvládnutí není jen o tom, jak se rychle uklidnit, ale i jak dlouhodobě zvládat stres a úzkost.
Jak se zbavit úzkosti ve světě, který se zdá šílený? Jak zajistit, aby v životě bylo víc optimismu a jak přispět k tvořivé společnosti a nechat se dramaty vést do světa tvůrčí evoluce a lepší budoucnosti lidstva. Proč se svět vyvíjí k lepšímu, i když to tak nevypadá? A jak si udržovat zdravý rozum?
Cest je mnoho, ale já mám na to zajímavý úhle pohledu. Vždy když přijedu po dvou měsících z Čech domů do Dánska, POKAŽDÉ mě šokuje, do jak jiné kvality reality se vracím. Jak reagujem na stres?
Když někomu na něco nepřitakáme a zůstáváme bez postoje, hned se počítá, že jsme „proti“. Pokud nemáte na něco silný názor, lidé znejistí, považujou vás za buď za troubu bez názoru, nebo někdy za protivníka a z komunikace se stane nepřátelský boj – ani nechápete jak. Přitom vy víte, že nejste ani trouba, ani nepřítel. Tak proč se to děje?