Ocelově modrá šeď nebes se odráží v jiskření rozhoupaných oceánských vod a linka obzoru je sotva znatelná v nadcházejícím soumraku. Ten sen o svobodě byl skutečný, kdo by to byl tehdá řekl… že ráj je tak blízko, … na dosah jedné jediné myšlenky. Ach, moci si tu myšlenku udržet navždy… nevadí. Tvořivost je nekonečná. A oceán je dnes nezvykle magický. To asi proto, že po několika dnech roztěkanosti konečně získal mou pozornost. Tak tě zdravím, Příteli… Zima konečně opustila mou mysl a věčné jaro prostoupilo mé tělo…
[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=wTgWX_62paE[/youtube]
… Slunce políbilo obzor a vynořilo se ticho. V té hodině, která zmodrala vůněmi mých vizí.
V pomlkách mezi hvězdami slyšel jsem zpívat Tebe a v mlhovinách snů zařekl jsem se, že láska bude navždy mou odpovědí na Tvé otázky. Ach, Živote, přislíbils mi něžnosti a já objevil je v pavučinách svých tužeb… sladký, ó přesladký je tento pomíjívý lidský čas… Plnými doušky jej chci pít!
Ach, slastné pnutí lidského bytí… Bolest je jen první stránkou rozepsané knihy!
V onu posvátnou chvíli se mé já rozpulsovalo celým mým bytím a spojilo se s každým aspektem vesmíru, a náhle se ponořilo do nicoty, aby se stalo Vším.
Byl to mžik? Ne, celý život. Já zaniká, aby se po chvíli vynořilo, … tak jako se na horizontu času pestrobarevné mlhoviny vynořují na pozadí zdánlivě temného vesmíru. Toho, jenž jiskří potenciálem, zurčí touhou a tančí v bezejmennosti. Tak jako Ty! Tak jako Ty…
Nevím toho o životě příliš, ale život ví mě! A já mu leží(m) u nohou…
[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=IEVow6kr5nI[/youtube]