Jak lidé zacházejí s tebou, je jejich karma. Jak reaguješ, je tvá. Wayne Dyer
Na Facebooku se objevila přesmyčka epitafu, který si vymyslel pan prezident na svůj hrob. Z původního: „Zde leží člověk, který každého blbce rozzuřil do nepříčetnosti.“ se stalo: „Zde leží blbec, který každého člověka rozzuřil do nepříčetnosti.“ A tak jsem se i vzhledem ke své vlastní prchlivosti zamyslela…
Tedy… pokud se rozzuřím nad takovými prkotinami, nejsem zrovna právě blbec? Pak tedy každý člověk, kterého pan prezident rozzuří, = blbec a jeho epitaf se trefuje přesně, jak šíp indiána z kmene Navaho.
Každý občas jsme blbcem… resp. já teda určitě, … A pan prezident? Mně jednou taky, a že ho nesleduju, rozčílil svojí větou „Smrt abstinentům a vegetariánům.“ A pak mi to došlo – kdopak že se to ve mně zlobí? Jaké „svaté“ přesvědčení o tom, co je a co není správné?… moudrý mávne rukou, asi se i zasměje a jde dál činit svůj život a svět lásky-plnějším…
Ano, já zuřím jen tehdy, když se leknu, že sem se zrovna podívala do zrcadla :))
Jak píše Petra Nel: Jsme-li někde soudcem, musíme být jinde viníkem. A Paul Ferrini píše: Pokud neodhalíte svou vinu, nepoznáte svou nevinnost. A Debie Ford zas: Když skrýváte svou ošklivost, ubíráte tím své kráse.
Cesta k druhému je cestou k sobě sama…
Další zamyšlení naleznete na mém blogu – Nezralost, která dozrává…
—-
Pro inspiraci pár textíků k aktuální Lilith ve Vahách, která vrací, co bylo vysláno, a odkrývá, co bylo skryto:
- Jak by to vypadalo, co by tomu řekli lidi? (astropsychologie)
- Ona fakt není zlá… (astropsychologie)
- Černá luna ve Vahách (Petra Nel)