Když si člověk vytvoří určité návyky, zvláště ty špatné, s nimiž se táhne emocionální balast, je těžké z nich vystoupit. Totiž když energii posíláte stále stejným směrem, vytvoří se pro ní v podstatě koridor a už si tím směrem jezdí bez vašeho vědomí. Pro nový návyk se musí namáhavě a zdlouhavě trasa měnit a hloubit znovu a vědomě každou akcí koridor nový, který se po čase stane silnější než ten předchozí. A v tomto období není nic potřebnějšího než síla odhodlání. Kopáči a proletáři 🙂 Je to únavné i pro tělo, člověk se fyzicky nenamáhá a je unaven. Takový čas je velmi náročný, ale pamatujme, že jednoho dne to udělá zasloužené cvak – a co bylo pracné a složité, funguje s minimální námahou. Takový je život. Reinstalace. Procesy proměn… Každým činem vybíráte směr, kam půjde Vaše energie. Vaše volba. Váš život.
Odhodlání není tlak na cesty, které nefungují, to bychom se točili jen v kruhu, odhodlání je výdrž, každodenní konání vybraným směrem – vědomé rozhodování a konání, trpělivost a schopnost správného načasování k akci – síla ducha nakonec omele jakýkoliv kámen. Cesta srdce je stále stejně obtížná, ale nám se v ní kráčí snadněji.
Tento čas je skvělý na vytahování vnitřních úmyslů – říkáme tím, co říkáme, opravdu to, co říkáme? :)) Doba přeje drobným intrikám a zároveň dost z nich vyplouvá na povrch tam, kde lidé chtějí vidět pravdu. Lháři a podvodníci jsou v podstatě jako děti, které si přikryjí oči a myslí si, že je nikdo nevidí. Až lidé budou chtít vidět realitu, jaká je – budou nekalé záměry odhalovány už v jejich počátcích. Zaměřte se na to, co říkáte a zda-li druhé nemanipulujete, aby Vás viděli nějakou perspektivou, která není celá pravda – nakonec tím ubližujete stejně sami sobě, protože se těsnáte do krabičky; zda po nich nežádáte víc, než jste ochotni sami sobě i jim přiznat. Odhalte v sobě lakomce nebo strašpytla a ulevte si tím, že si ho přiznáte. Každý v sobě máme tyhle archetypy, které se spouští v okamžicích, kdy jednáme pod tlakem strachu. Jedině ve tmě mohou řádit. Vytáhněte je z nevědomí do vědomí. To je jediná cesta – při-znání. Pod přísným dohledem vědomí lásky zkrotnou a začnou se ptát nově – a co já můžu udělat pro tebe a pro svět? Dávejte, bezmezně dávejte to, co dát můžete, čeho je vždy dostatek (pozornost, vděčnost, lehkost, květina, úsměv…), tím se rozpustí strach ze ztráty… a paradoxně už nikdy sami sebe neztratíte! Buďte sobě k dispozici, nemusíte vědět, co a jak dopadne, ale buďte sami sobě tím nejlepším přítelem, jakého byste si pro sebe přáli 🙂