Jako bych do včerejška byla vařící hrnec a někdo mi sundal pokličku. Úúúúleva. Nebylo to znatelné, dokud to neskončilo. Opozice Mars (akce) vs. Saturn (omezení). Získali jsme sílu buldozeru pro vše, co pro nás má hodnotu. Vyjasňuje se. V plánech, záměrech, prioritách, hodnotách, … všechno se hezky skládá do sebe – vždyť to ani nemůže být jinak, svět je nádherné hřiště 🙂 A tak včera mohlo přijít i něco zásadního – informace, ale i rozchod, konec něčeho, nebo seznámení, zkonkretizoval se plán, uvědomění, učinilo se rozhodnutí… možná jste si toho ani nevšimli, případně to bylo okaté – prostě totální změna směru. Taky hodně záleží na zadání, které jsme skrze své pocity v posledních měsících nadiktovali svému vesmírnému manažerovi. Myslíme si, že něco chceme a najednou narazíme na to, co chceme ještě více a opravdově, a je nám jasné, že to první nás mělo jen zabavit, než přijde to druhé, to vytoužené, na co jsme se neodvažovali ani pomyslet, že by mohlo být skutečností. A pak si vzpomenete – aha, tohle jsem si přece přála před 10 lety… a pak jsem na to zapomněla… vesmírná objednávka dorazila 🙂
Nov v Býku se vždy týká otázek kvality života. Nutno říct, že kvalitní žití u každého vypadá jinak. To, co je pro jednoho báječné, může být pro jiného utrpení nejvyššího kalibru. Každý z nás má jiný žebříček hodnot a ještě k tomu jsme či nejsme s tím žebříčkem do různé míry v souladu. Pro jednoho je hlavní prioritou klid a bezpečí, a když to má přijaté i na vnitřní úrovni, tak jeho život bude vypadat jinak než život dobrodruha.
Hodnoty se mění. Znáte to (nebo neznáte?) – jdete jedním směrem, líbí se Vám ten směr, ale najednou se ani nenadějete a celý žebříček toho, co chcete, se přeskládá a jdete jinudy. Řeka života. Vy jste voda v jejím korytě. Poddajná. Nevím, jak vy, ale já jsem odborník na ostré životní otáčky. Koryto mé řeky je něco jako horská řeka s peřejemi a balvany, které tvarují mou cestu – a já si tu cestu vždy najdu, možná prapodivně, ale najdu. Jaké je Vaše koryto? Zkuste se nad tím zamyslet, klidně napište do komentářů, zajímá mě to 🙂 Já tedy mám velmi krátká přechodová období, chvíli váhání, rychlé rozhodovací reflexy, momenty překvapení, a tak to navenek může působit jako bláznovství. Ale ono to nakonec nikdy není tak překvapivé, protože dobrý pozorovatel vnímá – náznaky, proměny životní krajiny… a ví, … připraví si pádlo… a když to přijde, drží balanc a sveze se na nejlepší vlně!
Samozřejmě kdybych dopředu věděla, do čeho jdu, asi by mě mysl přetáhla zpět do komfortní zóny, ale to je pro mě výraz pro pomalou smrt. Jsem šílená? Nemyslím si, prostě jen důvěřuju životu. Když jsem před pár dny napsala na svém blogu, že mě čeká asi krok v životě. Netušila jsem, že bude zahrnovat nabídku na velké dobrodružství, velké zkoušky a 3200 km 🙂 Než odjedu, musím se sbalit do krabic. Už zas 😀 Dlouho byl klid. Ale není nic krásnějšího než nové počátky. Kdo měl někdy svůj život sbalen do pár krabic (a já jich mám fakt jen pár), ví, že se v tom skrývá určitá poezie. Uvnitř se třesu jako osika a na druhou stranu vím, že vesmír jen odpověděl na mé niterné volání, že jsem v bezpečí a že mě to naučí to, co potřebuju. Že je to výzva? To bezpochyby! Na hraně, ale v bezpečí. Tomu já věřím, protože jsem následovala nadšení a tohle je jeho echo. Uvidíme, možná se to neuskuteční, ale důležité je vždycky hlavně rozhodnutí, ochota vrhnout se střemhlav do toho, co život nabízí, … kam to rozhodnutí povede, to už řídit nemusíme… protože ono vede … zpátky k nám.
Nicméně Merkur se obrací do retrográdního pohybu a mně se chce zařvat, že už toho zpomalování bylo dost, ne? 🙂 Nu, nakonec si člověk musí v tom všem uvědomit, že překážky byly, jsou a budou, jedinou otázkou zůstává – necháme se jimi zastavit?
Brzy začíná blíženecký měsíc, takže to vypadá na období komunikace, setkávání, klábosení,… tak nezůstávejme na povrchu a snažme se, ať je to konstruktivní a směřuje to tam, kam nás směřuje náš život…