Je zajímavé, že skvělé počátky přicházejí často právě, když už jsme u konce s dechem. Protože počátky jsou výsledek nějakého úsilí, příprav, přenastavování jsoucího – jako pole, které se musí připravit pro další setbu. Klíčky jsou malinké, ještě slaboučké a náchylné, a i když by si člověk chtěl odpočinout, protože už vidí, že rostou, naopak ví, že tohle je doba, kdy bude práce ještě víc. Tenhle rytmus přijmout znamená, že člověk je ochoten dát ve svém životě základy něčemu trvalému a hodnotnému, pak cítí výsledek v sobě a díky tomu výsledek vždy přijde, byť božskému zahradníkovi nevadí, jestli květy budou červené nebo fialové, přesnou podobu nechává na přirozeném řádu….
Dokonalost tkví v neustálé proměnlivosti… Jako zahrada, která mění svou podobu, nebe plné tvarů a barev… Život je neustrnutí…
V noci jsem napsala naprosto geniální článek. Ovšemže jen ve své hlavě. No a znáte to, padnete v jednu v noci do postele po celém dni boží práce (jestli neznáte kombinaci slov „boží práce“, doporučuju okamžitě změnu životních postojů a priorit, samozřejmě boží práce může být pro někoho péče o rodinu, pro jiného… prostě boží práce), a pokud tužka s papírem nejsou v dosahu bezvládně ležících rukou, vloudí se ta známá myšlenka: „To je tak úžasný nápad, že to do rána nezapomenu.“ No a tak je to podobně s Beranem, 200% zápal, ale vzejde z toho jen něco. Beran, který vládne této části roku, je rozsévač, hází naslepo semínka a je mu jedno kam, prostě frčí – ale víte co – ono mu to funguje, ono mu vždycky něco vyroste. Beran se totiž nad neúspěchem nepozastavuje, frčí si dál s vidinou úspěchu, který je podle něj naprosto jistý. Takže zdánlivě mu štěstí přeje více než těm, kteří si pečlivě zasadí 5 semínek a vzejde jim jedno. Beran nelpí a to je jeho výhoda. Zatímco jiné povahy už už mají na krajíčku (nu, nebo řvou jako malé děti zavřené v pokojíčku – i tyhle emoce zaseknutého dítěte v nás musí ven), on hlásá – jede se dál. Odmítnutí – problém druhého, že nerozpoznal mou úžasnost atp. Ale jako v každém spektru i zde je nutné jedno vyvážit druhým, jinak se příliš nakloníme a ztratíme stabilitu,… někdo (a tím někým jsme my) na nás musí dohlídnout v detailech, ve schopnosti odpočívat a prožívat pevnou půdu pod nohama atd. atd. Děláme to přeci všechno hlavně pro sebe – tvoříme svůj život. Příležitosti se hrnou (nebo spíš – jsme schopní je vidět ve všem, v každém, … z problémů se stávají příležitosti k tomu dobrému), je důležitá potřeba cítit, které z nich nás přibližují a které z nich jsou spíš objížďky. Beran nesnáší objížďky, zdržovačky, nečeká, prostě jde jinam…
Když něco příliš hoří, spotřebovává to vzduch, proto dnes ten nadpis. Pokud je beranní měsíc pro Vaši klidnější podstatu příliš náročný, nezapomínejte se zastavovat, vnímat detaily přírody, zpěv ptáků, soustředit se na dech, hodně pít a dotýkat se nohama země, sedět na sluníčku, to vše ten divoký oheň uvnitř kultivuje – znáte to – dobrý sluha, špatný pán… Nedržte stres v sobě, vydýchávejte ho ven z těla, povolte napětí ve svalech, nechte odplout pryč všechen adrenalin… Schválně jsem vybrala takový obrázek, který je temný, hluboký, vodní. Zmírnění. Už pomalu přichází. A jakmile Slunce vstoupí do Býka za pár dní, přijde zklidnění. Novoluní v sobotu proběhne ještě v energií požehnaném Beranu. To, co přináší, vstupuje do našich životů sice divoce, neohrabaně a celkově – „no, ehm, já vím, že jsem si to přál, ale“, … každopádně díky bohu vstupuje…
Hodně vtipné jsou sklony projektovat si svá vlastní omezení vně – všude kolem nás jsou samí otrokáři, kurník, kteří nám kazí naší představu o našem životě :)) Nebo naopak – my můžeme za všechno zlé na světě. Když se na druhé podíváme jako na bytosti pochybující sami o sobě, nevědomé si svého vnitřního bohatství, pak s pochopením přichází i zjemnění našich reakcí. Ve vzduchu visí obecně bezmoc a ta stojí oproti vytoužené svobodě. Jenže ve svobodě Vám nikdo tkaničky nezaváže, musíte sami, chápete? Pozorovatel už ví, nechá své tělo prožít emoce, třeba i zakřičí nebo se rozbrečí, když to tak má být, a zároveň si všechny projekce dokáže zavčas (nebo alespoň po nějaké chvíli) stáhnout zpět a udělat si pořádek na vlastním dvorečku – řešit JEN svou půlku rébusu. Nenechá se vmanipulovat do pocitu viny, drží si svůj prostor pouhou vnitřní pevností, kterou umí bez afektu projevit i ven, a vyčkává na aktualizovaný program své reality. Hodně se léčí naše vnitřní dítě, vzpomínáme na dětství, dospívání – tam hledejte – najděte to, co jste tam zapomněli opečovat a dejte si to nyní – oporu, útěchu, povzbuzení, cokoliv… z role pozorovatele je velmi snadné odlišit dětské vědomí od vyzrálého, stačí ochota vidět… no a znáte to, říkám to pořád – vidět znamená měnit…
No a protože realita je 100 procentní perspektiva a já popisuju asi tak jednu miliardtinu z miliardtiny celku, tak to může být všechno jinak. Naštěstí synchronicita pracuje za nás a pro nás – a proto když k Vám tenhle článek zrovna promlouvá, patříte aktuálně k té samé miliardtině jak já 🙂 Vítejte v tom prostoru, je to boží, že?
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://liveinspirit.cz.
Děkuji za příspěvky, podporujete tím rozvoj webu
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
krááásný článek Jano ! Zvu Vás ke mě na ranch IR. Sdílím Vaše názory a oceňuji Vaši tvorbu. Irena Gaia