Jak jsem se spletla v úsudku
– z „bezďáka“ hrdinou
Jednou v Praze jsem seděla na zastávce autobusu a v nedalekém kontejneru se přehraboval nějaký týpek. Byl špinavý, prostě „jasný bezďák“. Začala jsem tedy v batohu hledat nějakou přebytečnou svačinu.
A pak jsem se podívala blíž! Ten člověk měl vedle kontejneru vyskládáno několik tašek – a do nich třídil plast, noviny a sklo, které postupně vytahoval ze směsného odpadu…
Nikdo tady nechce mé plasty!?
Vzpomněla jsem si na tu historku před pár dny, kdy jsem stála v dánském sběrném dvoru s taštičkou pečlivě vytřízených a omytých plastů – a místní pracovník mě poinformoval, že v Dánsku plasty nerecyklují.
Bylo mi do breku snad víc jak u posledního dílu Battlestar Galacticy!
Takže dnes to vezmu trochu eko LOGICKY. Asi abych ulehčila tíživému svědomí, které mi kroutí střeva pokaždé, když musím vyhodit plastový obal do směsáku 🙂
Mimochodem pamatuju si na jednu zahraniční kauzu – v Německu balil jeden řetězec potraviny do tolika obalů, že se jednoho dne studenti rozhodli protestovat a všechny přebytečné obaly nechávali na zemi před kasou – pod tíhou hromad plastového odpadu nakonec došlo ke změnám k lepšímu…
Čím se měří vyspělost země (anebo člověka?)
Asi tím, jak zachází s věcmi a lidmi, kteří pro ni (něj?) nemají ekonomickou hodnotu…?
Věděli jste, že třídění odpadu v ČR patří k nejefektivnějším v EU?
Jsme šestí v žebříčku, třídíme až 70 % obalů.
Asi i proto, že na to máme dobrý systém – recyklace je totiž u nás levnější než ve „vyspělejších“ zemích, a tak se firmám vyplatí. Protože recyklovat věci stojí mnohem méně než je vyrábět. To je totiž rozhodující měřítko recyklace.
A tato krátkozrakost se obecně může týkat i nás jednotlivců – buď na svět koukám okem trvale udržitelného rozvoje – a když beru, taky umím i dávat (třeba si uspořádat čas a dvakrát do měsíce zajet s tříděným odpadem do sběrného dvora) – nebo jsem zaslepená (a paralyzovaná) pohledem do vlastní peněženky… jenže ono i když tam nic není, tak to jde, když se chce – ten bezdomovec to dobře ukázal….
Nicméně – v recyklaci plastů je ČR dokonce na druhém místě. Palec nahoru!
V Dánsku mají vratné plastové láhve, zbytek pálí, ale aspoň z toho vyrábí energii, když už nic jiného. Vzhledem k žáru je vliv na ovzduší menší, ale je tam.
O tříděném tetrapaku si tu můžu nechat zdát. Pamatuju časy, kdy se mlíko kupovalo v plastových pytlících :)) A jojo, pamatuju i doby, kdy jsme na vesnici chodili s nádobou na mlíko… a to jsem si myslela, že ještě nejsem tak stará! 🙂
Bod plus Dánové mají za vratné nápojové plechovky, ty se zase zatím moc netřídí u nás, i když od roku 2015 je můžete nechat ve sběrném dvoře, ale popravdě – kdo si na to v pocitu uspěchané doby udělá čas? Bratříčku? :)) (nicméně Praha začíná s šedými kontejnery na kovy, tedy i hliník! Díky bohu 🙂
A stojí to za to – raději nechtějte vědět, kolik energie, ropy a vody se na výrobu a transport hliníku spotřebuje, kolik emisí ta výroba vyprodukuje. A tedy kolik zákonitě ušetříme té naší modré kouličce a budoucím generacím trablů, když jej recyklujeme? (90 %!)
Colu a Marsky koupíš i v pusté poušti!
K recyklaci máme ještě jeden důvod – hliník se totiž na skládce vlastně vůbec nerozkládá. A nerozkládá se ani, když se válí při silnicích v jinak neposkvrněné krajině tádžikistánského Pamíru. A nejsem si jistá, jestli plechovka dokáže ocenit ty dech beroucí výhledy, kterých se jí tam dostává. Když už je Coca Cola schopná dodat plechovky do obchodů v těch nejvzdálenějších a nejopuštěnějších koutech světa, mohla by k tomu přibalit i trochu té spotřebitelské osvěty o zodpovědnosti, že jo?
True story… jediná „restaurace/obchod“ na stovky kilometrů mongolské pustiny, v nabídce jedno jídlo – cosi (podobného těstovinám, které necháte do druhého dne vysušit tak, že vám křoupou v ústech) s beranním masem, které se nedá sežvejkat už vůbec, takže ho s kousky chlupů čouhajících z vaší beraní žvýkačky vyplivnete zase zpátky do talíře a raději přejdete k policím plným marsek s kolou, nic jiného, jen plechovky a tyčinky – vyprahlému a hladovému stopaři nezbývá nic jiného, než odložit své ideály a vycpat si jimi kapsy (myšleno tyčinkami Mars, nikoli ideály, ty jsou v tu chvíli ztracené) pro případ, že další „restaurace“ bude až za několik dní….
Prakticky ekologicky – jak na to?
Třídit papír, plast, sklo a nosit baterky do odběru je v dnešní době poměrně jednoduché. Mám pro vás pár dalších jednoduchých tipů – Třídění odpadu aneb jednoduše a eko-logicky.
A na závěr video k zamyšlení…
[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=xtshdWnauto[/youtube]