To, že se objevila myšlenka základního příjmu, který není ničím podmíněný, je důkazem na Zemi se šířícího vědomí, že samotné bytí má svou hodnotu bez ohledu na to, čím jsme, co děláme a co vlastníme. Vyvazuje nás s pasti společnosti a dovoluje nám více se věnovat tomu, po čem toužíme…
První otázkou se naskýtá – Kde by na to takový stát vzal? Ve Švýcarsku se zamysleli: „To by znamenalo celkovou potřebu asi dvě stě miliard franků, zhruba třetinu hrubého domácího produktu. Asi 170 miliard je dnes vypláceno v různých sociálních systémech, takže deficit 30 miliard by měl být ufinancovatelný.“ Zdroj: Na švýcarské půdě se chystá revoluce (Deník Referendum)
Na facebookové stránce Společně za základní příjem můžete sledovat, jak se myšlenka vyvíjí ve světě, najdete tam citáty, myšlenky, pokrokové články, které upozorňují na nové souvislosti ekonomiky celého světa (pochopitelné pro všechny) atd..
Je to super idea, která má do budoucna neuvěřitelný potenciál proměnit tvář jakékoliv země – energie hojnosti pulsuje… samozřejmě, že budou lidé, kterým bude všeho stále ne-dostatek, samozřejmě, že kritici najdou tisíceré „ale“, z nichž mnohé budou dokonce opodstatněné vzhledem k současnému stavu vědomí většiny lidské populace.
Je to samozřejmé – taková společnost bude mít nové lekce, bude se učit novému způsobu fungování… už žádný existenční strach… Jistota jídla a střechy nad hlavou, dovedete si představit to masivní léčení lidského strachu z bídy, který nás žene do situací, ve kterých bychom raději nebyli?
Pro mě je to důkaz boha-tosti ducha, který se projevuje změnami společenských podmínek… Už samotná debata, která se tímto otevírá, pomáhá lidskému duchu růst. Když už nic jiného, svět se pohne zas trochu jiným směrem, což bude přínosné, protože zatím to vypadá, že propast, kam společensky padáme, se více a více prohlubuje.
Strach, že se společnost rozpadne při realizaci takového projektu, je víceméně opodstatněný, rozpadne se tak, jak ji známe, protože většina lidí pracuje tzv. pro práci – prostě aby se uživili. Vyvstane mnoho dalších otázek k zodpovězení, problémů k vyřešení, jistě jich ale nebude víc a nebudou horší, než ty co má společnost nyní.
Já lenost definuju jako pocit, který mám, když mám jít dělat něco, co se mi nelíbí. Na otázku, jak by ten svět vypadal, kdyby každý dělal jen to, co ho baví, obvykle odpovídám – byli bychom všichni šťastní. Rozpadli by se ty struktury, které nejsou funkční, zavřeli by se velké továrny a odpadlo by spoustu administrativy – proč? Protože práce u pásu a v kanceláři jsou dvě nejčastěji nenáviděná zaměstnání. Mnoho lidí neumí nepracovat – protože pak by se museli zaměřit do sebe, což je pro ně nemožné, ba i bolestivé.
První měsíce po zahájení takové reformy mohou být krušné, protože strach opadne a lidé „si začnou dělat, co chtějí“, ale ze své zkušenosti vím, že lidská duše touží po činnosti, po tvorbě a po čase se člověk začne ve své svobodě nudit… a to je přesně šance, kdy se mohou objevit projekty, o nichž se nám ani nesnilo, když lidé, kteří svou pozornost směřovali pouze k tomu, aby se uživili, objeví své dary…
No, a kolik manželství by se mohlo v klidu rozpadnout, kdyby se ženy nebály přijít o své jistoty, které jim přichází prostřednictvím jejich upracovaných mužů.
Další pohledy na věc v článku o Kypru na Ceskapozice.cz. Z vlastní zkušenosti, kdy jsem se zaregistrovala na pracovním úřadě, mi toto přijde velmi logické: „Autoři konceptu vyšli z myšlenky, že dnešní konstrukce sociálních dávek motivuje lidi, aby nepracovali. Například v případě dávek pomoci v hmotné nouzi či některých dávek státní sociální podpory totiž při zvýšení příjmu zaniká na dávku nárok. Jednotný příjem by oproti tomu měl každý, a tak kdyby si přivydělal, byly by to peníze navíc. Tím by odpadla demotivující vyhlídka na ztrátu sociální dávky.“
Osobně vidím jako možný mezikrok nepodmíněný příspěvek začít realizovat prostřednictvím jakýchsi poukázek – na stravu, bydlení a základní potřeby. O strukturalizaci peněz se už toho hodně napsalo. Bylo by super mít jistotu, že když nějakou dobu nebudu z jakýchkoliv důvodů pracovat, neumřu hlady a nebude ze mě bezdomovec.
[fbcomments url=“http://www.liveinspirit.cz/?p=204″ width=“450″ count=“off“ num=“10″ countmsg=“Díky!“]
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.
Děkuji za příspěvky na rozvoj webu
- Fio, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio, ze SLOVENSKA: 2100410460/8330