Naše neviditelné limity a proč je neprorazíme


Poslechnout audio: Anchor | Spotify


 

Když je slon v zajetí ještě malý, přivážou ho ke kůlu provazem. Slon se prý tak naučí, že provaz nepřetrhne ani vší silou. A když má potom v dospělosti šest tun a sílu násobně větší, stále žije v limitu vyhrazeném provazem – už se o osvobození nepokusí, protože „ví“, že to nejde, že je to nemožné. Můžete tak vidět paradox – obrovského silného slona přivázaného na obyčejném provaze. Vidím kolem sebe nekonečné množství takových slonů. V ledasčem si musím dávat i já pozor, kde si dávám limity, co „jde“ a co „nejde“.

Skleněný strop – chceme rozbít, a nechceme

 

Ve svých kurzech pracuju s pojmem skleněný strop. Jako termín se používá pro vyjádření limitů, na které narážejí ženy v oblastech, kde dominují muži. Ale skleněné stropy máme všichni. Michal v konzultaci krásně popsal, co se pocitově děje v té chvíli, kdy už cítíme, že potřebujeme ve svém životě a přístupu k němu něco změnit:

„Tou hlavou fakt již narážím na ten skleněný strop a současně se usilovně kontroluju, abych ho nerozbil.“

A je to přesně tak! Lidé, když cítí, že se mají proměnit, začnou dělat, já tomu říkám „kosmetické úpravy“ – prostě úpravy, které vypadají dobře na oko, něco, co vypadá viditelně a někdy až velkolepě, ale zároveň se podvědomě postarají, aby to zásadní, základní struktura jejich života i osobnosti zůstaly nezměněné.

Takže tady pozor. Jestli se vám dlouhodobě v něčem nedaří, mohlo by to být tím, že se obáváte rozbít svůj skleněný strop a vstoupit za hranice kompletního neznáma?

Dejte vědět v komentáři ; )

(foto 2021 Tanzanie)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Přejít nahoru